Opět po roce jsme vyrazili na zkoušky z poslušnosti, tentokrát nejen s Jasmínkou, ale také s Andulkou. Na cestu do Lomnice na Popelkou s námi krom povinné výbavy Vojtíška jel i Zbyněk s Arámkem. Vedro bylo příšerné, výjezd z Prahy ucpaný, takže jsme dojeli tak tak. Jako na potvoru nám v domě nefungoval výtah, takže naložit vše byl docela príma zážitek, a tak jsem raději řízení přenechala Zbyňovi. Místní cvičák jsme našli s přehledem. K naší velké radosti tam byla mlá louže na smočení hafanů. Nejprve byly ZOPky, šli jsme s Andulkou ve dvojici s Arámkem a Zbyňou. Šli jsme první, neb odložení bylo na přímém sunci, a tak jsem raději chtěla mít vše za námi. Andulka se docela snažila, nicméně naše některé slabší prvky se projevily. Odložení samostatné bylo prímové, ve skupině Andulka celou dobu krásně ležela a tři vteřiny předtím, než se mělo jít ke psům. Nicméně spokojenost, přes nepříjemné materiály přešla v pohodě. Před skupinovými cviky ještě odcvičla samostatnou část Jasmínka, která ovšem pojala za prioritu kontrolovat stav kočárku, a tak jsem jí několikrát překážela ve výhledu, případně s aportem doběhla nejprve omrknout Vojtíška a pak ke mě. Poučení pro příště, holt Vojtíška na poslušnost brát nemůžu:-), Vojtíšek měl totiž zrovna kecavou, takže celé ZPU1 probreptal. Jinak stopy byly naše první oficiální, takže Jasmínka moc pěkně čuchala, ale já si nějak nedosttudovala, že těch 10 m stopovačky mám nechat ležet, takže při označování předmětu jsem se totálně zamotala do té šňůry, když jsem se mermomocí snažila celou ji namotat až ke psovi. Poučení pro příště. Pan rozhodčí byl na nás hodný, totálně mě rozhodil s přihlašování a odhlásila jsem se kdy neměla..alespoň zase vím, co pilovat dál. Obě holčičky zkoušky složily, Arámek taky neudělal ostudu a měl bez bodíku plný počet. Byl to příjemný začátek práznin. Děkujeme všem s kterými jsme se tam potkali.